Stezka spletitá skličuje
stín se rozprostírá světlem
slza slaná z tváře stéká
stát či snad dál jít světem?
Prsty v pěst propletené
pálí pod plamenem pekelným
peřinou přikrýt je přirozeně
při plném světle poledním.
Zármutkem je zebe zima
vzlykot zvuky zhasíná
v zoufalství se zapomíná
že zvednout hlavu vždy se dá.
Neusínat, nezoufat
nesmířit se nemít nic
nelze nesmět nedoufat
v naději, v nový klíč.