Návštěvnost
Hlubina
Hlubina
Ještě jednou otočím
svůj pohled do hlubin -
kam člověk nedohlédne
ten obraz je darem,
co přichází za trest
s každým krokem
odrážím se v tobě,
světe, a ty ve mě
říkám jen: toč se a
nebe proměň v černé
s nocí mizí bolest
ze dne.
Zdám se ti
smutná, světe?
Zdám se,
cožpak podobám
se snu...
Cítím, dýchám,
a přesto skutečná
jsem jenom
napůl.
Vstávej!
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tiskjsi celá, vždy a za jakýchkoli podmínek... :-) neboj
23.11.2014 00:30:11 | zelená víla
Dobrá snaha opustit sám sebe.
22.11.2014 16:55:09 | VEDz RVAHEs
tomu rozumím jen na půl
22.11.2014 16:56:21 | Daniela
Rozumím na půl, jsem jenom na půl... To nevadí. Snil jsem svůj život. In natura. A ne a ne se probudit. Opustil jsem sám sebe. Ty obrazy z hlubin jsem potkával ve všední den. Je moc fajn, že se můžeš probudit. Já spal pěknou řádku let.
22.11.2014 17:04:25 | VEDz RVAHEs
jak se ale probudíš? já tak nějak balancuji, ani tak ani tak.. proto pořád vše napůl
22.11.2014 17:31:33 | Daniela
Tak to je otázka. Prostě jsem všechno zmačkal a hodil do koše, co teklo jsem spláchl do WC a od nuly všechno jinak. Po novu. Začal jsem u sebe, celý jsem se změnil ... viz moje webovky na profilu ... pá pá
22.11.2014 18:48:30 | VEDz RVAHEs