Tisíc jehel

Anotace: Tisíc jehel do mne bodá, úcta ke mě, do hrobu padá. Slza po líčku stéká, do dlaní...

Tisíc jehel do mne bodá,
úcta ke mě, do hrobu padá.
Slza po líčku stéká,
do dlaní luk.

Ležím v lukách rozlehlích,
ve vysoké trávě,
zhiń! Dábolovo sémě.

V ruce dýku,
zabarvena do ruda jest,
dlaně svírám v pěst.

Krev z mých žil odtéká,
a mě život před očima protéká.
Ještě zamrkat zběsile strihnu,
než naposledy vydechnu.

Kolem mého těla louka,
s poza mého oka,
pryští slzy,
tak budiž i z mých žil.

Z posledního dechu,
z posledního citu,
vnímám svět okolo sebe.
Smrt.Já vybrala tebe!

Pára stoupá mi z dechu co zbyl,
z posledních syl,
zvedám ruku.
Ozve se zvuk, co smrt věští.
Křik a pak už jen ticho a štětí.

Na louce pořezané tělo leží,
někdo k němu běží.
Nevím kdo to byl,
však krýsný pohřeb mi zajistil.