demolice

 

 

šel jsem se ještě podívat 

a snad i rozloučit

protože pozítří už mělo být po všem

a tak jsem naposledy stoupal do schodů

který vrzaly až hrůza

a kromě omlácených zdí

našel jsem jen nohu od stolu

rozbitý paravan třísky na parketách

a klíček možná od panenky . . .

 

není to až tak dávno

ale čas nedá se zastavit

tady jsme spali a tady byla sprcha

tenhle pokoj býval studený

támhle byla jídelna a spousta světla

a tady jsme se často milovali . . .

kdyby tak některý chvíle šly znova prožít

 

vyšel jsem ven otřel ze sebe prach

natáhl do plic ostrý vzduch podzimu

a odcházel pryč s pocitem

jako bych právě zavřel hřbitovní vrata

 

na rohu už postávaly buldozery

kromě vzpomínek nezbude nic

něco jako náhlá ztráta

nebo probuzení z bezvědomí

i když havrani nad polem

už dlouho krákali

dost možná

že právě o tomhle dni