Ve tři ráno

Tvá slova - hluboko zaražené střepy
ční v mém srdci jako tamponáda,
ve tři ráno, na sídlišti Řepy
rozednilo se mi, já měla víc tě ráda.

Jediné slovo, co příčinou je šití,
já nechala se polapit proudem lživých slov,
jen bal si kufry, však už není zbytí,
byl úplněk a vystřídal jej nov.

Já zapomněla ve své lásce na sebe
teď ani netuším, kdo doopravdy jsem
a tak křičím, volám do nebe
křik je tichý a mraky bez ozvěn.

Bolí mě v hrudi a hlava se mi točí,
jak jen jsem byla bláhová,
obtiskla lásku do věčně lživých očí
a věřila že nikdy neskoná.

Teď přála bych si, aby vše se mi jen zdálo,
že neřekls, že se mnou být tě vlastně nebaví,
pro naši lásku, zkrátka zbylo toho málo,
a touhy vždycky budou víc než prchavý.