neviditelní

 

 

 

váš černý kocour škrábe do srdcí, kde nezůstal ani stín černých obrouček
a slzy se barví červení podzimních šípků
když šňupou ve škole o přestávce heroin
nikdo je nevidí

 

ztrácí se z mých očí
a odpadává jako popel z cigarety
ve sněhu uhasíná
po(s)tupně
není

 

spánek
ujíždí ve zchátralým kočáře
jak popeláři
žili šťastně až do smrti
pohádky

 

a tvoje prsty ji obejmou naposled, než se rozplyne v komíně nejbližšího krematoria

 

poškrábaný gramofonový desky
lámeš a pálíš
brečíš, abys nepřestal milovat její hnědý oči
když se prodává
cizím
řasenky dávno vyschly
jako sliny v puse
už polykají jen
hlínu

 

 

 

kocour
sedí na skříni

rozbije urnu a

přede