Anotace: Příliš unavená hlesnout. Příliš vystrachovaná rozvířit ticho své statické samoty.
zžít, že tu nejsi,
víc už jen shořet vzduchem...
to úzko dusí
tak přítomně
a přitom ...
tak skoro dávno,
skoro daleko
Co z těch všech
ledově ostrohranných nocí
vyřezávaných každým neochotným vdechem?
Co s každým mým
proskleným pohledem
roztékajícím se ze tmy
až na vystrachované svítání?
na kterékoli chraplavé slovo
i na kterýkoli rozklepaný čin,
každé mé ráno
je pak až příliš unavené
Patěnko, to už je dávno (a přece jako včera), co jsem tě tu zahlédla, asi jsme se úspěšně míjely. Toto je skvělé. Ale trochu mě to děsí, skoro i bolí. Hodně sil a světla do tvé temné hodiny...
01.02.2015 21:17:41 | Já Esther Ruth