Píseň osamělé vlčice

Svůj čumák schovávám v kořenech a keřích
A když zrovna nelovím, tak shlížím do údolí
Jak srny v jednotě se zemí běží
A že se nikdy od svých druhů neoddělí

Svůj čumák schovávám v kořenech a keřích
A když zrovna nelovím, tak prožívám, že bolí
Mě v srdci, přesto stále věřím
Že přidám se ke smečce ať přijde odkudkoli

Svůj čumák schovávám v kořenech a keřích
Jen občas moje oko po nocích se blýská
Když piji z pramene a vyji, když se šeří
A měsíc odpovídá že prý se mu stýská

A tuším, že se spojím, že též zakořením
A když zrovna nelovím, tak přemýšlím o lidech
Že milují se, neboť touží po spojení
A ne že toužili by po citech

Lidé znovu chtějí cítit propojení
Vím to, neb se na ně dívám do údolí
Souloží, však touží milovat spíš zemi
Nemohou neb to dávno zapomněli...