Protože jsou najednou docela blízko

 

Nenávidím

křičel tam někam nahoru

k lampám

k nočním můrám

 

k

     ř

           i

              č

                  e

                       l

 

protože občas je potřeba

křičet

nahlas

a uvnitř si říkat tiše

 

občas

je potřeba olizovat kliky domů

aby měl člověk pocit

že někam patří

že patří k někomu

 

občas

je potřeba procházet se kolem

prázdných výloh

a nechat tě tam někde 

pohozeného

 

abys měl taky

aspoň jednou

v krvi

pět mililitrů

nenávisti

a stesku

 

který už z těla nikdy nevypustíš

nikdy je v sobě nezapřeš

a ty lampy

ti je navždycky

budou

pomalu a jistě

připomínat

a propalovat do mozku

abys náhodou nezapomněl

 

na holku

co v tu chvíli

prošla kolem

a nechala tě tam

 

na její krátkou sukni

a parfém

na mokrou dlažbu co tlačí do zad

a hvězdy

co jsou najednou

docela

                blízko