Cítím...

Cítím...

jako kdyby z nitra všech

monumentálních veršů

vyvěrala pouta

tak honosných významů

že i slzám

dochází sůl

 

skoro cítím

jak

prýštící tok

panoramat emocí

neuhasí žár

v srdcích básníků

  ochlazující se

zachycením chvění

detailů myšlenek

v touze za

uchopením krás

celého světa

do básníkových dlaní.

Perem s vybledlým inkoustem

na závěr

podepíší se dolů

pod rám

slovy vyleštěného obrazu

a přiřadí mu jméno

z oázy vlastních pocitů

Je to cítit..

.......

         až se vlní kůže.......