všechno má svou cenu

 

 

až příliš často si připadám 

jako postava někde za zrcadlem

 

a tuhle realitu bez tváře

vídám jako dlouhou procházku

linkovanou z křivých čar

a sprostých slov na zdech

nečitelných jako špatně napsaná kniha

která se slila do několika písmen

a chraptivě křičí do ticha

že barvy duhy zářily vždycky stejně

 

není to až tak těžké tehdy i dnes

zavřít za sebou dveře

každému říkat nahlas pravdu

a přecházet bez záchranné sítě

z jedné strany na druhou

pokud máš co říct

a víš co vlastně od života chceš

 

všechno má svou cenu

i když se sotva držíš na nohou

a záleží spíš na tom jak se umíš dívat

na barvu duhy stejnou tehdy i dnes

ale někdy se musíš opít

abys místo šestky viděl devítku

a tuhle realitu vnímal úplně jinak

 

až příliš často si tak připadám

s maskou kejklíře hlavu v oblacích

a když se nikdo nedívá

počítám jen větší přešlapy

abych nikam tolik nespěchal …

 

na tuhle cestu potřebuješ celý život

a někdy ani ten ti nestačí

 

a vetchá dáma v černém

jako vždycky stojí někde poblíž

a tváří se docela lhostejně

 

ale zubí se pokaždé

když nevíš kudy dál