Závrať z beznaděje

Tenkrát tam byl úplně sám

popíral realitu své identity

v závrati z beznaděje

zalykal se absencí přirozené

upřímnosti  k  s  o  b  ě

v touze sevřít něčí náruč

z a p ů j č e n o u

 

k hořké chuti

posledního polknutí

stačilo mu málo

vztáhnul ruku

k náčrtům vlastní

k a r i k a t u r y

k úplnénu zamazání

rysů svojí tváře

 

zakořenil v odhodlání

vymazat stopy své cesty

k u d y  jít  a  k a m

 

zpochybnil pouta

z otevřených dlaní

jenž mu

nedovolí spát

drama

z a č á t k u

      n i č e h o

odehrál v mysli

nekonečněkrát

 

v přestárlé odvaze

i příslibu nevratnosti

našel vlídnost v objetí

řeky chladící hořící

plamen  m a r n o s t i

 

oběhem ledové vody

místo krve

v tonoucím srdci

zastavil čas

m e z i   n í m

a  v š í m

 

jeho potápějící se 

s t í n

ať už byl  

 

k ý m k o l i v

 

na lesknoucí hladině

v posledním nadechnutí

zavadil pohledem

o obraz na nebi

dohasínající záře

jedné z usínajících

h v ě z d

 

vydal se k ní

cestou posetou

flitry z krúpějí

vlastních slz

 

překonal konečnou

vzdálenost

m e z i p r o s t o r u

bez existence

č a s u

 

dotknul se jí

 

 

           a

 

 

              nechal jí 

 

 

                            s p á t....