Sonet o vzpomínání

Slunce se schovalo za stromy,
z lesa vyběhla divoká zvěř,
a kytice, která uvadla než
stačil jsi jí vzít na vědomí.

Vzpomínky na školu a moje mládí,
když do klobouku motýly jsme chytali
a oni nás svoji krásou dojali,
teď mé nitro souboj tu s věkem svádí.

Slunce si počká na ráno zas,
a půjdeme pomalu spát taky,
s novým dnem přichází nové radosti.

My uvidíme nad obzorem jas,
nevadí nám ani velké mraky,
až do dna vypijeme kalich zralosti