Smál se svému stínu
Smál se svému stínu
Anotace: ...občas se bojíme zbytečně třeba i svých stínů...
Procházel podloubím
potemnělé ulice
k náměstí bez osvětlení
obdivoval tmou
pokrytou cestu přes niž
šel nesčetněkrát..
měl rád její zákoutí
které tou temnotou houstlo
a měnilo svůj vzhled
krásou z nočního oživení...
V jednu chvíli své
doposud klidné trasy
však pocítil strach
těsně u sebe zaslechl
kroky které jakoby
srostly s jeho chůzí
s pohybem jeho šlach
Cítil jak mu tuhne tvář
rty semknuté
chlad z potu na záda
mu stékal po kapkách..
bál se
po dlouhé době se bál
čehosi blízko svého Já
přál si aby se mu ten zvuk
snad radši jenom zdál
nutil sám sebe váhat
o h l é d n o u t s e..
..vedle sebe nehybně
až mrtvě vyhlížející
v l a s t n í s t í n
viděl stát a nad ním
světlo lampy kterou
strachy přehlédl
jen ten z v u k
co slyšel
t e n h o z m á t
to jeho hůl o dlažební kostky
ťukala v rytmu jeho kroků
a on se začal smát....
Komentáře (27)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk23.04.2015 23:24:04 bogen
..pěkný sebehorror, ST ;-)
24.04.2015 09:38:34 Nikita44
...Děkuji Ti Bogene:-))za příspěvek ke komentářům, výstižnější přirovnání určitě není:-DD
23.04.2015 14:00:25 lexus
Bude divné, když nebudu mluvit o pocitech, ale musím říct, že se mi líbí, jak se to skrytě rýmuje
23.04.2015 09:28:01 Akrij8
Skvěle zpracováno, Niki :o) Báseň mi příjde vícerozměrná, kromě strachu i umění zasmát se vlastní poplašenosti, možná stín našeho svědomí, který je nám v patách, možná právě strach, vše je nám tolik potřebné právě pro naše já, STojí za přečtení :o)
23.04.2015 09:47:49 Nikita44
Děkuji Ti za přijetí mé básně.Tvé pocity z ní jsou vystiženy s přesností s jakou jsem jí psala...:-)a to mě těší..:-D
22.04.2015 22:09:29 Malá mořská víla
Strach i odvaha
láska i nenávist
smutek i radost
nemá cenu pokračovat...
Je zvláštní, jak snadno se lidská mysl dokáže přepnout.
Že by to dělal entr?
22.04.2015 23:31:50 Nikita44
v mozku je spousta komůrek a skrýší zážitků celého života, které fungují propojeně, ale i nezávisle na sobě, vědomí , podvědomí, snění ,bdění třeba i bezvědomí. Mezi sebou šikovně přepínají, ale vždy je k tomu zapotřebí s r d c e to je ten enter, spouštěč co má klíč k těm komnatám. Jedině tak se na povrch dostávají emoce které utvářejí konečné obrazy....
...
22.04.2015 21:36:53 Joe Vai
Pamatuju doby, kdy se temnota bála mně..
Naštěstí tyhle časy už jsou za mnou..
22.04.2015 21:18:46 Amonasr
Je to tak sugestivně podané, až na mě padl strach, že ho za chvíli ten úlevný smích přešel, neb tam ve skutečnosti nebyl sám... ;-)
22.04.2015 19:42:52 A42
Dala jsi lidský rozměr strachu z neznáma.
22.04.2015 19:59:27 Nikita44
Děkuji Ti Zdeni, úplně přesně jsi to v Tvém komentáři vystihla..
někdy je strach na místě, někdy zbytečný, ale je to takový obranný mechanismus těla i duše pokud je v ohrožení...tomu zbytečnému nezbývá nic než se mu zasmát..:-)))
22.04.2015 08:41:17 Frr
Nikito, mám z téhle obzvlášť radost - hodna ocenění smíchem věčných Taoistických bardů..tryskají z Tebe duho - viny :-D ST (hned jsem dostal, dík Tobě, blau himmle náladu:-) :-D ) a s chutí do podzemí a.a. a zakládat papíry do spisů s vítěznou písní
bojovat s plísní...:-))
22.04.2015 08:53:07 Nikita44
...děkuji vřele za ocenění..:-)))
jen poslední věta mě jaksi mate, snad nebudeš v kráse dnešního dne někde v podzemí bez slunce????Frráčku milý:-))
