osudu dál

Za postranní čarou

se něco děje

na hřišti se hraje

přerušovaně

 

odvádí mě to od myšlenek

 

že vesmír je jen mikrosvět

v něčem větším

 

popíjím slzy písku

co přivál osud

dnešního večera

 

jednou mi řekla

„náhody neexistují

myslíš že půjdeš

a náhodou tě přejede autobus?“

 

náhodou mě nepřejede

vše je souhra náhod

to že jsem tady

nemusím se modlit

stačí že klečím

 

možná jsme ale jen žertem

a možná

možná se směji

právě když brečím