Zklidni svou mysl

Zklidni svou mysl,
poutníče!

A poslyš,
jak srdce Tvé
se roztluče,
když prosíš.

O pravdu,
o lásku,
o svět

a třeba stavěný z oblázků,
prožitý nekonečněkrát.

Až znuděním ustane,
veškeré snažení,
samo se rozplyne
a ty pochopíš.

Že vším všechno je
a současně ničím,
že strachem láska je
a v druhých sám sebe vidíš.

Pak zas a znovu zeptáš se
k čemu to vlastně je?
A co je za tím?