Někde nad
obzorem se vznáší
hlasy každého z nás...
ať už je povětří
vánek nebo bezvětří
čas odnáší zvuky
jako prach na skalách
a pozdě večer
když zmizí i stíny
vyhaslých paprsků slunce
každý mluví
tišeji a tišeji....
...usadí se
v prohlubních
vycházejících hvězd
nános slov
vyřčených na
pozadí dne
kde
posléze uváznou
v tichnoucích ozvěnách
našeho zmlknutí....
a v dunách hvězdného prachu se rodí ozvěny snících zvonů...:-D ST
14.05.2015 22:07:43 Frr
...tam i ulehají k věčnému spánku...a my pak ty krásná slova postrádáme..:-)
14.05.2015 22:39:19 Nikita44
a někde nad obzorem
oblaka ze slov stávají se vorem
votivním darem
a srdcem v dlani
a pozdě večer
když jdeš spát
hlas nedodrží celibát
a špitne vlastně lež..
spíš?
13.05.2015 21:20:45 básněnka
Smutný osud slov, která jen tak šumí a šumí až vyšumí. Smutné a pravdivé. A jedinečné.
13.05.2015 15:29:00 VEDz RVAHEs
Některá slova si rádi uchováme v srdci...
13.05.2015 13:27:13 ztracený 22
...a některá se rozpustí v oblacích za obzorem...to jsou ty, které nechceme slyšet...
Děkuji..:-)
13.05.2015 13:37:13 Nikita44