Návštěvnost
BEZEJMÉNO
BEZEJMÉNO
BEZEJMÉNO
pláče
tak tiše pláče
bez hlesu
bez slz
jen slova se skryla do stínu
oči je chtějí následovat též
těkavě
vteřiny obrušují zkamenělý čas
už není
neznal jsem ji
kus tmy chtěl bych si utrhnout i já
nemám však kde
nevím co říct
za něj mě svírá bol
za ni provinilý stud
neznal jsem ji
jakým právem smutek přehazuje plášť jen za ty
s nimiž nás cosi pojí
třeba jen letmé setkání
přičemž osudy těch druhých
plynou za zrcadlem našeho vlastního světa
pro nás beze stopy
jsou to jen jména
jen jména
bezejmenná
být bezejménem
je většinový úděl každého z nás
mít tak pro někoho jméno
kousek tmy pro někoho
po sobě
k utržení pro milosrdný stín
mít alespoň pro někoho jméno
…už se nestydím
Praha, 20.5.2015
https://www.youtube.com/watch?v=JRn8QAlHuwk
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
Tiskmyslím že jméno už máš a kdyby nic jiného...pro mne jsi Přítel
30.05.2015 10:48:58 | básněnka
To je krásná reakce, drahá Přítelkyně - je mi velkou ctí :-)
01.06.2015 11:06:14 | Amonasr
děkuji za ni...milosrdní...tiší...němí...dostanou onu zemi?...nevěřím v rozdělení...každý pluje k jedinému břehu...každý nalezne u něho něhu...úsměv.z.
23.05.2015 23:53:51 | zdenka
Tvá báseň je nádherná...ST
21.05.2015 07:51:03 | Nikita44
Děkuji, moc si cením takového přijetí :-)
21.05.2015 10:04:37 | Amonasr
Jsem docela rád, že pro mne nejsi bezejméno, virtuální kamaráde... smutek je klíčový. Vše ostatní je jen to, co se nás snaží před smutkem neúspěšně bránit...
20.05.2015 21:27:15 | aravara
I já jsem rád, že pro Tebe nejsem bezejméno, vážím si toho – však ani Ty pro mne nejsi bezejméno… Tvá teze o smutku je zajímavá, nutí k zamyšlení…
21.05.2015 10:03:42 | Amonasr
...nikdy se neptej komu zvoní hrana, tobě zvoní.
Krásně uchopeno a zpracováno, až po kabátek mrazu na zádech.
Ne, opravdu se nemusíš stydět.
20.05.2015 17:46:38 | Pamína
Díky :-) Stejně se budu vždycky zase znovu stydět - ale pak si zkusím vzpomenout, že to chce na závěr aspoň jeden rým ;-)
20.05.2015 17:50:05 | Amonasr
...je v tom kus milosrdenství, protože často je pro nás neúnosný i smutek za naše nejbližší...
20.05.2015 17:13:14 | Jort
A víš, že o tom jsem taky při psaní přemýšlel, že můžeme unést jen určité penzum smutku a víc by nás už zabilo? A možná leckoho i zabilo... Díky za tuhle poznámku, jsem za Tvou asociaci rád :-)
20.05.2015 17:25:01 | Amonasr
Jo uneseme možná víc než si myslíme že uneseme ..hele chci napsat víc jako správná xona ale stojím ve frontě a jeden chlap se mi sápe přes rameno po ochutnávce zdarma...mám strach že mi naslintá za krk..fakt mám po chuti si něco kupovat teď..nesnáším tesco ;-(
20.05.2015 17:30:08 | xoxoxo
Asi většinou uneseme víc, než si možná původně myslíme, ale stejně je to stále jenom malý drobet smutku okolo nás. Ovšem člověka prý zrovna tak může zabít i velká radost - jeden psycholog se onehdá v rádiu strachoval o toho nového českého miliardáře, prý už spoustu výherců od přemíry radosti trefil v minulosti šlak. Nejen smutek - i radost by se měla nějak dávkovat... :-D
20.05.2015 17:48:04 | Amonasr
Myslím, že dávkování si určujeme každý sám. Síla prožitku jde z naší mysli a vůle.
20.05.2015 18:36:50 | MARKO
Navenek možná. Ale uvnitř sebe myslím s emocemi často moc nenaděláme, i kdybychom se snažili sebevíc. Nicméně sebeovládání je jistě (alespoň v našem kulturním okruhu) nesmírně důležité a leccos se dá natrénovat - často ovšem právě ono zabíjí, když už nás ten přetlak prostě přemůže jednou provždy. Myslím, že lidé, kteří dávají spontánně průchod emocím, mají větší šanci se vyhnout infarktu a mozkovým příhodám a možná i různým dalším zhoubným chorobám. Ale bude to asi mnohem složitější, jen tak volně plácám své domněnky, nejsem psycholog ;-)
20.05.2015 20:10:36 | Amonasr
..ač nejsem psycholog musím s Tebou souhlasit. Jakékoliv emoce musí ven, pokud to bouchne je zle:-))
21.05.2015 07:47:52 | Nikita44