Báseň podmořská

Anotace: Není nad snění, ale věřím tomu, že co se má stát, to se jistě i stane, a, že by přeci jednou Nový Zéland?

Plavu dál a dál, pod mořskou hladinou, po obou stranách korály krásný,
úžinou jejich proplouvám a zase vidím blankytný prostor,
a v něm manta, jak se ladně vznáší, na nebi krásná záře,
paprsky odrážejí se od mé mokré tváře.

Nad Evropou je však zase černý mrak, a lidé chodí jako bezduchý,
v obavách co zase bude dál,
ale já jsem tady, daleko od ní, zde nesmrdí střelný prach,
zde moře mořem voní.

Nechtěl jsem být nikdy sobcem, však dohnali jste mě k tomu,
teď myslím jen na zážitky své, na lagunu ke které se blížím,
paprsky sluneční na nás krásně míří, a pode mnou plavou jehlice,
co víc si přát, klid a nic více.

Tak pestrý svět jsem ještě neviděl, ty korálové srázy,
ta živost, pestrost barev, na jednom místě tolik krásy,
však pozor, na dně leží ryba kamenná, plná jedu jak naše Evropa,
jako širý Svět, zde je však klid, můžete mě jenom tiše závidět.

A pluji dál, a náhle z hladiny mořské spatřím ostrov, Nový Zéland,
a na něm se pasou stáda oveček a ovcí, povzdechnu si,
tady by byl jistě život Boží.
Pasáček ovcí, ta práce by mě jistě bavila, tahle země mě vždy vábila,
však nechtějí mě zde, chápu je,
a tak odplouvám.