Návštěvnost
splynutí...
splynutí...
v noci někdy
osamělí
chodíme se
k jezu ptát
kdy uplyne čas
sloní paměti...
kdy krtek
prohryže se
hlínou dávných stepí
konečně
až k pokladu
ztracené náušnice
té –
se kterou míjíme se
všemi
svými životy
jen o věčný vlásek
nedotouženého splynutí...
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskněkdy jsou noci plné a někdy osamělé...
ale ztrácení šperků, ať už jsou lidské a nebo z kovu?
nuž osamělí podobaj se občas novu...
tak honem pro supernovu!
31.07.2015 20:09:02 | básněnka
a poprosit nebe aspoň o kapičku z mléčné dráhy...:-D
31.07.2015 22:33:08 | Frr
"té –
se kterou míjíme se
všemi
svými životy"
tohle je moc hezky napsané, ano, s kolika lidmi se vlastně míjíme o ten věčný vlásek?
:-)
19.07.2015 08:50:01 | Helen Zaurak
:-D
19.07.2015 11:13:17 | Frr
Děkuji moc za krásu slov v básni věnované mě...škoda jen, že jsem žádnou náušnici neztratila a tudíž ji nemůžu hledat, ale našla jsem v životě jiné poklady, nemovité a těch si vážím nadevše...:-))děkuji Frráčku
18.07.2015 18:21:06 | Nikita44
To já Tobě, Nkitko-po pravdě řečeno-složilas tuhle báseň Ty-mnou byla jenom
napsána... :-D
19.07.2015 11:16:28 | Frr