Takové obyčejné stýskání
Takové obyčejné stýskání
Stýská se mi
po spleteném
copánku něhy
z lučních
květů čekanek
Po bosé chůzi
a kapkách deště
na rozpálené silnici
kde se občas
zaleskne zaslíbená
kaluž vody
Po sametově
černých nocí
kdy horké verše
jsou téměř
na dosah
jen je vetkat
do bezteskných slov
Po suchém prachu
vyšlapaných cest
uprostřed lesů
kdesi uvnitř tmy
která odešla
po špičkách
z mechu za úsvitu
a vzala sebou lístky
z keře šípkové růže
smetené větrem rána
Po červencové bouřce
kde tu a tam
poprchává vůně rosy
Po spatření jedné
z nejvzácnějších hvězd
horkého léta
ukryté v půlnočním
labyrintu ticha...
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk....stesk je odloupnutý dílek smutku padající k zemi lehoulince
jako plátek z odkvetlého květu nebo s tíhou jako z kamene,protože je
to kámen sám,s ostrými hranami a těžký.....stesk tedy odletí nebo
se zaryje hluboko....stesk natahuje ruku do prázdného prostoru....
je uchopen a naplněn až do vyvanutí nebo padá v prázdnotě nenaplněnosti...
...stesk přichází a odchazí........................Ji.Povedla se Ti,Niki.
27.07.2015 19:32:15 | jitoush
Krásná slova Ji, děkuji moc:-)
30.07.2015 10:16:29 | Nikita44
Letní sny v půli rozťaty
stesk celý
šípkové růže odváty
co na to včely?
Nádherná, Niki.
27.07.2015 15:34:06 | Pamína
Děkuji Pamínko:-)
30.07.2015 10:15:59 | Nikita44
Smutek a stesk v Tvém podání voní zároveň i po skryté naději a proto nedeptají - pěkně je umíš splétat :-)
27.07.2015 14:42:49 | Amonasr
Velmi si vážím Tvých slov Pepo:-)
30.07.2015 10:15:33 | Nikita44