Balada na konci léta

pod mostními oblouky
kolabují tvoje účesy
hrdé rty jak mořští koníci
vplétají se do vlasů
hnětou těsto temnoty...

samota je modrák na duši
vysává energii čtyřlístků
rodí se v útrobách mušket
když její hlas pasuje
tvoji aortu na feldmaršálka...

teď jen hromádka kostí
a kožešina ze sobola
krájí kouřové signály
bez plamenů, bez červánků
a pachatele bez viny...

sluneční vítr je jak břitva
šokové vlnění krouží
kolem tvé masky
a ty necháváš padnout
celé říše
jako přezrálé třešně...

zlatým zvonem
srdcem z achátu
utni léto, počni podzim
všeho do času
zašeptala půlnoc
všeho do času...