Laila tov my pillow lov

nepoužiju tentokrát sarkasmus a jen ti řeknu
že nebe je dneska modré a že v řece plavou tiché ryby
že s touhle novou židlí můžu sedět kdekoliv to půjde
pustili mě a nechali mě jít
každý vlak musí jednou dorazit do cílové stanice
chtěl jsem se s tebou podělit o kus mé osobní floridy
ale až najdu místo
kde budu šťastný
vím že ty už se mnou nebudeš
my jako já plujeme na voru hladoví a plní ztracené naděje
a víme že tam někde za obzorem daleko musí být naše budoucnost
možná
nebavilo mě už sedět když všichni kolem běželi
má se spát
když město spí
já na druhé straně jsem
a co ty?