chodník pohřbily kostřičky listí.
Podzim už zas křupe pod nohama
(víš víc?)
u každého "nikdy" číhá "znova"
rmutné jak sníh, než svůj kraj ukořistí,
rmutné jak malá marná slova
vyrážená vlažným dechem z unavených plic.
Znova.
Znova.
Znova.