Dlouhá chodba nočních křiků...

Dlouhá chodba nočních křiků...

Anotace: .....

 


 

Dlouhá chodba 

nočních křiků...

 

pokoje bez světel...

 

bílá postel...

  

srostlá s bezmocným tělem 

pokrytým nánosy bolesti

s občasnou úlevou 

v beztvarých obrazech 

opiátových snů

  

V jeho očích se leskne

poslední údiv před cestou 

do jiných dimenzí

  

Nad  konečnou vteřinou

vydechnutí visí umíráček

 

O něco výš se bude  

nad zbytky vyhaslé hmoty 

vznášet duše 

která si navždy odnese 

otázky bez odpovědí 

do komnaty věčnosti..

  

 ...Tak takový je konec 

  zázraku žití... 

(pomyslel si)

  

a odevzdaně se odebral  

na druhou stranu času 

vstříc pokerové tváři smrti 

rozehrané partie života


  

   kterou


 

           právě



       


                    prohrál....



Autor Nikita44, 25.11.2015
Přečteno 359x
Tipy 33
ikonkaKomentáře (23)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Tak to je tak silný až mě z toho mrazí

17.04.2016 23:08:23 | Mácha

líbí

......beze slov

18.04.2016 08:47:24 | Nikita44

líbí

Jo měl jsem mlčet..

18.04.2016 13:05:12 | Mácha

líbí

kdepak, jen není co víc dodat:-)

18.04.2016 19:34:00 | Nikita44

líbí

za tou co neprohrává...

01.12.2015 14:48:25 | enigman

líbí

díky...

01.12.2015 19:09:05 | Nikita44

líbí

takhle krásně jsi ten poslední prožitek vybásnila,že až hmatatelně se mě dotkla,velký můj obdiv s velkým ST...

28.11.2015 17:29:39 | střelkyně1

líbí

..a můj velký dík za Tvá slova, s velkým D...:-)

28.11.2015 21:27:49 | Nikita44

líbí

Již dříve jsem zmiňovala, znám prostředí, o kterém píšeš... je plné bezmoci a bez naděje. Nikdy bych nechtěla takto skončit, raději včas odejít sama, dobrovolně, s usmířením. Zemřít jako Indián nebo divoké zvíře, které pozná, že jeho čas již nadešel... potom lze nad smrtí vyzrát, neboť umírající neprohrává, jen vrací, co mu život propůjčil - čas.

Tvá báseň, Nikitko, navzdory tíživému tématu, je úchvatně napsána, s hlubokým citem a zamyšlením, je nádherná, neboť lidská. ST :-)

26.11.2015 19:03:35 | Helen Zaurak

líbí

...jen vrací co mu život propůjčil...to je opravdu krásně řečený, Helenko..děkuji Ti

26.11.2015 21:48:42 | Nikita44

líbí

Nezdá se mi, že by prohrál, přišel jen anděl smrti, tleskl křídly a dostal šachmat, neb duše šla do jiné dimenze, je anděl vůbec muž s tělem pro tenze?

26.11.2015 15:40:26 | básněnka

líbí

..to je řečeno božsky nebo andělsky, milá básněnko...

26.11.2015 21:47:09 | Nikita44

líbí

Líbí se mi ta syrovost, která z toho čiší. Všichni jednou "prohrajeme" - ale třeba pak zjistíme, že to byla výhra nebo alespoň plichta... ;-) I v prohrách se často skrývá naděje :-) ST

26.11.2015 12:42:54 | Amonasr

líbí

..nikdo nevidí z jednoho břehu řeky na ten druhý břeh, schovaný za zátokou...dokud tam sám nedopluje...

26.11.2015 21:45:21 | Nikita44

líbí

Skvěle vyjádřeno :-)

26.11.2015 22:43:45 | Amonasr

líbí

:-)

27.11.2015 10:33:35 | Nikita44

líbí

Duše už zná odpověď, to jen my jsme občas bezradní...promítáme své obavy...tak nějak jsem kdysi začínala u lůžka umírajícího...naštěstí se u nás umírá ,,ještě,,jinak, důstojně...bez zbytečných bolestí...bez zatěžující léčby...s paliativní léčbou...někdy doma v láskyplném prostředí...s Nadějí...děkuji.z

25.11.2015 22:23:21 | zdenka

líbí

..nemám co dodat Zdeni, děkuji Ti...
vlastně, přesto chci říct k té důstojnosti... je to velmi, velmi složitý posuzovat..každému přeji být v posledních chvílích doma u svých nejbližších, ale někdy to nejde a člověk je odkázaný na nemocniční prostředí...kde je na nás, jak co nejlépe zmírnit jejich utrpení...

26.11.2015 21:40:14 | Nikita44

líbí

je to velice silné a pravdivé ST
doprovázím svou babičku 96 let na cestě k vydechnutí a vnímám jak se přidržuje žití i přes to, že už nemá sílu ani jíst...ten program : "musìm pro své( zbývající ) děti žít dál", má nesmírnou sílu

když život přichází na svět a nejde to, umíme tomu pomoct, ale odchodu pomoci nelze...ten musíme vydržet prožít až do konce, i když je pro všechny útrpný

25.11.2015 22:05:54 | chatter

líbí

...děkuji Ti za citlivý komentář, za silné sdílení...nemůžu říct "bohužel" u odchodů jsem často přítomná..jen jsem na blízku těm, kteří odcházejí a je to velmi často jediné vysvobození, které jim lze jen přát..je to součást života, neoddělitelná ale přirozená...

26.11.2015 21:28:17 | Nikita44

líbí

ano, vím to
většinou, ale nejsme dost připraveni:-(

28.11.2015 22:14:50 | chatter

líbí

ale je ještě tušený třetí břeh....:-D

25.11.2015 21:56:56 | Frr

líbí

..možná... Za tu dobu, co jsem tak často přítomná odchodům na druhý břeh, tuším, že je něco víc...

26.11.2015 21:21:19 | Nikita44

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel