Návštěvnost
Dlouhá chodba nočních křiků...
Dlouhá chodba nočních křiků...
Dlouhá chodba
nočních křiků...
pokoje bez světel...
bílá postel...
srostlá s bezmocným tělem
pokrytým nánosy bolesti
s občasnou úlevou
v beztvarých obrazech
opiátových snů
V jeho očích se leskne
poslední údiv před cestou
do jiných dimenzí
Nad konečnou vteřinou
vydechnutí visí umíráček
O něco výš se bude
nad zbytky vyhaslé hmoty
vznášet duše
která si navždy odnese
otázky bez odpovědí
do komnaty věčnosti..
...Tak takový je konec
zázraku žití...
(pomyslel si)
a odevzdaně se odebral
na druhou stranu času
vstříc pokerové tváři smrti
rozehrané partie života
kterou
právě
prohrál....
Komentáře (23)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskTak to je tak silný až mě z toho mrazí
17.04.2016 23:08:23 | Mácha
takhle krásně jsi ten poslední prožitek vybásnila,že až hmatatelně se mě dotkla,velký můj obdiv s velkým ST...
28.11.2015 17:29:39 | střelkyně1
..a můj velký dík za Tvá slova, s velkým D...:-)
28.11.2015 21:27:49 | Nikita44
Již dříve jsem zmiňovala, znám prostředí, o kterém píšeš... je plné bezmoci a bez naděje. Nikdy bych nechtěla takto skončit, raději včas odejít sama, dobrovolně, s usmířením. Zemřít jako Indián nebo divoké zvíře, které pozná, že jeho čas již nadešel... potom lze nad smrtí vyzrát, neboť umírající neprohrává, jen vrací, co mu život propůjčil - čas.
Tvá báseň, Nikitko, navzdory tíživému tématu, je úchvatně napsána, s hlubokým citem a zamyšlením, je nádherná, neboť lidská. ST :-)
26.11.2015 19:03:35 | Helen Zaurak
...jen vrací co mu život propůjčil...to je opravdu krásně řečený, Helenko..děkuji Ti
26.11.2015 21:48:42 | Nikita44
Nezdá se mi, že by prohrál, přišel jen anděl smrti, tleskl křídly a dostal šachmat, neb duše šla do jiné dimenze, je anděl vůbec muž s tělem pro tenze?
26.11.2015 15:40:26 | básněnka
..to je řečeno božsky nebo andělsky, milá básněnko...
26.11.2015 21:47:09 | Nikita44
Líbí se mi ta syrovost, která z toho čiší. Všichni jednou "prohrajeme" - ale třeba pak zjistíme, že to byla výhra nebo alespoň plichta... ;-) I v prohrách se často skrývá naděje :-) ST
26.11.2015 12:42:54 | Amonasr
Duše už zná odpověď, to jen my jsme občas bezradní...promítáme své obavy...tak nějak jsem kdysi začínala u lůžka umírajícího...naštěstí se u nás umírá ,,ještě,,jinak, důstojně...bez zbytečných bolestí...bez zatěžující léčby...s paliativní léčbou...někdy doma v láskyplném prostředí...s Nadějí...děkuji.z
25.11.2015 22:23:21 | zdenka
..nemám co dodat Zdeni, děkuji Ti...
vlastně, přesto chci říct k té důstojnosti... je to velmi, velmi složitý posuzovat..každému přeji být v posledních chvílích doma u svých nejbližších, ale někdy to nejde a člověk je odkázaný na nemocniční prostředí...kde je na nás, jak co nejlépe zmírnit jejich utrpení...
26.11.2015 21:40:14 | Nikita44
je to velice silné a pravdivé ST
doprovázím svou babičku 96 let na cestě k vydechnutí a vnímám jak se přidržuje žití i přes to, že už nemá sílu ani jíst...ten program : "musìm pro své( zbývající ) děti žít dál", má nesmírnou sílu
když život přichází na svět a nejde to, umíme tomu pomoct, ale odchodu pomoci nelze...ten musíme vydržet prožít až do konce, i když je pro všechny útrpný
25.11.2015 22:05:54 | chatter
...děkuji Ti za citlivý komentář, za silné sdílení...nemůžu říct "bohužel" u odchodů jsem často přítomná..jen jsem na blízku těm, kteří odcházejí a je to velmi často jediné vysvobození, které jim lze jen přát..je to součást života, neoddělitelná ale přirozená...
26.11.2015 21:28:17 | Nikita44
ano, vím to
většinou, ale nejsme dost připraveni:-(
28.11.2015 22:14:50 | chatter