Dlouhá chodba nočních křiků...

17.04.2016 23:08:23   Mácha

Tak to je tak silný až mě z toho mrazí

18.04.2016 08:47:24   Nikita44

......beze slov

18.04.2016 13:05:12   Mácha

Jo měl jsem mlčet..

18.04.2016 19:34:00   Nikita44

kdepak, jen není co víc dodat:-)

01.12.2015 14:48:25   enigman

za tou co neprohrává...

01.12.2015 19:09:05   Nikita44

díky...

28.11.2015 17:29:39   střelkyně1

takhle krásně jsi ten poslední prožitek vybásnila,že až hmatatelně se mě dotkla,velký můj obdiv s velkým ST...

28.11.2015 21:27:49   Nikita44

..a můj velký dík za Tvá slova, s velkým D...:-)

26.11.2015 19:03:35   Helen Zaurak

Již dříve jsem zmiňovala, znám prostředí, o kterém píšeš... je plné bezmoci a bez naděje. Nikdy bych nechtěla takto skončit, raději včas odejít sama, dobrovolně, s usmířením. Zemřít jako Indián nebo divoké zvíře, které pozná, že jeho čas již nadešel... potom lze nad smrtí vyzrát, neboť umírající neprohrává, jen vrací, co mu život propůjčil - čas.

Tvá báseň, Nikitko, navzdory tíživému tématu, je úchvatně napsána, s hlubokým citem a zamyšlením, je nádherná, neboť lidská. ST :-)

26.11.2015 21:48:42   Nikita44

...jen vrací co mu život propůjčil...to je opravdu krásně řečený, Helenko..děkuji Ti

26.11.2015 15:40:26   básněnka

Nezdá se mi, že by prohrál, přišel jen anděl smrti, tleskl křídly a dostal šachmat, neb duše šla do jiné dimenze, je anděl vůbec muž s tělem pro tenze?

26.11.2015 21:47:09   Nikita44

..to je řečeno božsky nebo andělsky, milá básněnko...

26.11.2015 12:42:54   Amonasr

Líbí se mi ta syrovost, která z toho čiší. Všichni jednou "prohrajeme" - ale třeba pak zjistíme, že to byla výhra nebo alespoň plichta... ;-) I v prohrách se často skrývá naděje :-) ST

26.11.2015 21:45:21   Nikita44

..nikdo nevidí z jednoho břehu řeky na ten druhý břeh, schovaný za zátokou...dokud tam sám nedopluje...

26.11.2015 22:43:45   Amonasr

Skvěle vyjádřeno :-)

27.11.2015 10:33:35   Nikita44

:-)

25.11.2015 22:23:21   zdenka

Duše už zná odpověď, to jen my jsme občas bezradní...promítáme své obavy...tak nějak jsem kdysi začínala u lůžka umírajícího...naštěstí se u nás umírá ,,ještě,,jinak, důstojně...bez zbytečných bolestí...bez zatěžující léčby...s paliativní léčbou...někdy doma v láskyplném prostředí...s Nadějí...děkuji.z

26.11.2015 21:40:14   Nikita44

..nemám co dodat Zdeni, děkuji Ti...
vlastně, přesto chci říct k té důstojnosti... je to velmi, velmi složitý posuzovat..každému přeji být v posledních chvílích doma u svých nejbližších, ale někdy to nejde a člověk je odkázaný na nemocniční prostředí...kde je na nás, jak co nejlépe zmírnit jejich utrpení...

25.11.2015 22:05:54   chatter

je to velice silné a pravdivé ST
doprovázím svou babičku 96 let na cestě k vydechnutí a vnímám jak se přidržuje žití i přes to, že už nemá sílu ani jíst...ten program : "musìm pro své( zbývající ) děti žít dál", má nesmírnou sílu

když život přichází na svět a nejde to, umíme tomu pomoct, ale odchodu pomoci nelze...ten musíme vydržet prožít až do konce, i když je pro všechny útrpný

26.11.2015 21:28:17   Nikita44

...děkuji Ti za citlivý komentář, za silné sdílení...nemůžu říct "bohužel" u odchodů jsem často přítomná..jen jsem na blízku těm, kteří odcházejí a je to velmi často jediné vysvobození, které jim lze jen přát..je to součást života, neoddělitelná ale přirozená...

28.11.2015 22:14:50   chatter

ano, vím to
většinou, ale nejsme dost připraveni:-(

25.11.2015 21:56:56   Frr

ale je ještě tušený třetí břeh....:-D

26.11.2015 21:21:19   Nikita44

..možná... Za tu dobu, co jsem tak často přítomná odchodům na druhý břeh, tuším, že je něco víc...