...

Kam složíš hlavu

po tak dlouhém dni,

který mohl být poslední,

ale nebyl?

 

Tak už rozhoď vlasy 

na polštář,

odlož na chvíli svatozář

a křídla pověs na hřebík.

 

Za rozbřesku nech 

na polštáři

tu pachuť stesku

po snu, který z andělského

negližé tě vysvlík

a bělostné peří smáčel

rudými kapkami vášně.

 

Sčesej vlasy z čela

a jako bys nevěděla,¨

že křídla ti skropil

stín,

vydej se znovu do ulic

jakoby nic,

nechovej se zvláštně,

ale normálně

jako včera ...