Kam složíš hlavu
po tak dlouhém dni,
který mohl být poslední,
ale nebyl?
Tak už rozhoď vlasy
na polštář,
odlož na chvíli svatozář
a křídla pověs na hřebík.
Za rozbřesku nech
na polštáři
tu pachuť stesku
po snu, který z andělského
negližé tě vysvlík
a bělostné peří smáčel
rudými kapkami vášně.
Sčesej vlasy z čela
a jako bys nevěděla,¨
že křídla ti skropil
stín,
vydej se znovu do ulic
jakoby nic,
nechovej se zvláštně,
ale normálně
jako včera ...