Rozbijte zrcadla

Vzpomínky bolestně doznívají.

Byls mi přítelem,

který vstoupil na mou

trať.

Však důvěra shořela

na popel smutku

a já tě prosím duší, tělem,

už se ztrať.

 

Poslouchám tóny, které máš rád.

Přes rty mi klouzají slova,

která jsi mi do úst vložil

ty.

Já teď zbavena břemene

slepoty

prosím tě zas a znova,

zahoď boty

a nevstupuj mi do cesty...

 

... ale už je pozdě.

 

Dívám se do zrcadla.

Vidím tvář ženy,

která kouzlu okamžiku 

propadla

a nazvala tě přítelem.

Už to nedělej...

        rozbijte zrcadla.