Návštěvnost
Za útesem zapomnění
Za útesem zapomnění
Šel nocí...
...ještě dál
než ke hvězdám
tam kde život
životem už není...
S úsvitem
rozkvetlého rána
i jeho stín zmizel
v moři nekonečna
za útesem
zapomnění...
Komentáře (22)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskJdu nocí sám
a tiše jí naslouchám.
Jdu dál a dál
a úsvit mě žene pryč.
Mlčky vzhlížím
ke hvězdám
a měsíc je mým přítelem.
Jdu nocí
co stráží milence.
Jdu sám
jen vlka stín
občas mihne se,
s mrtvými si povídám.
Jdu nocí sám
a úsvitu,
radši se vyhýbám.
...jsi skvělá...
16.04.2016 21:29:28 | Mácha
jen vlka stín
občas mihne se
za stínem
mých vin.....
děkuji Ti
19.04.2016 20:47:13 | Nikita44
v třpytu nočních cest mizí stopy ...
20.12.2015 20:00:26 | Danger
až za útesem...
20.12.2015 20:41:00 | Nikita44
v moři nekonečna...do věčna...úsměv.z.
20.12.2015 12:22:27 | zdenka
všechno je pomíjivé.. jenom zapomnění ne
18.12.2015 07:34:09 | Petbab
ano to je pravda..
18.12.2015 21:29:47 | Nikita44
To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...
18.12.2015 07:19:57 | básněnka
To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...
18.12.2015 07:19:49 | básněnka
To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...
18.12.2015 07:19:37 | básněnka
..noc bývá silnější než tma...a taky černější...
18.12.2015 21:28:35 | Nikita44
Ty umíš, Nikito, to odcházení ze zdejší návštěvy tak různorodě uchopit a lidsky přívětivě ztvárnit, že by z něj jeden pomalu přestal mít strach a začal se tam kamsi těšit... No, já si stejně myslím, že je i na co, že to je návrat domů... :-) ST
18.12.2015 00:24:26 | Amonasr
Děkuji Ti Amone za tak milý komentář, kdy jsem se i pousmála nad tím, že bychom se "tam onam" vlastně mohli těšit...možná ano, možná se lidi bojí zbytečně.. možná je to opravdu návrat domů, jak jsi to krásně napsal Ty:-))
18.12.2015 21:25:14 | Nikita44
To mě těší, milá Nikito, že to tak dokážeš vnímat ;-) A přidám ještě jedno zjištění z nedávného adventního koncertu v Plečnikově kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, kde se hrály dvě vánoční Bachovy kantáty a já si přitom četl např. takováto slova z českého překladu, cituji: "Rychle chci ukončit pozemskou pouť, radostně opustím tento svět. / Můj Spasiteli, umírám pln touhy, / zde vezmi mou duši - co mi dáš?" A uvědomil jsem si při poslechu té nádherné hudby, jak strašně se od té doby posunulo vnímání smrti, jak jsme se ji ke své škodě odnaučili brát jako přirozené vyústění každého života...
18.12.2015 22:37:15 | Amonasr
...odnaučili a nebo spíš zapomněli.... výborně napsal o umírání OSHO v knize O strachu...pochopení a přijetí životních nejistot(jistot)...smrt je jediná jistota.
Smrt je součást života a k životu má velmi přátelský postoj. Smrt je vlastně proces obnovy a je obsažena v každém okamžiku. V okamžiku, kdy se nadechneme a i v okamžiku, kdy vydechneme je obsaženo obojí.
Nádech-život, výdech-smrt...Výdech je součástí nádechu.
To je jen malá upoutávka z citované knihy:-))
19.12.2015 21:35:16 | Nikita44