Za útesem zapomnění

16.04.2016 21:29:28   Mácha

Jdu nocí sám
a tiše jí naslouchám.
Jdu dál a dál
a úsvit mě žene pryč.
Mlčky vzhlížím
ke hvězdám
a měsíc je mým přítelem.
Jdu nocí
co stráží milence.
Jdu sám
jen vlka stín
občas mihne se,
s mrtvými si povídám.
Jdu nocí sám
a úsvitu,
radši se vyhýbám.

...jsi skvělá...

19.04.2016 20:47:13   Nikita44

jen vlka stín
občas mihne se
za stínem
mých vin.....


děkuji Ti

20.12.2015 20:00:26   Danger

v třpytu nočních cest mizí stopy ...

20.12.2015 20:41:00   Nikita44

až za útesem...

20.12.2015 12:22:27   zdenka

v moři nekonečna...do věčna...úsměv.z.

18.12.2015 10:52:31   enigman

pořád dál...

18.12.2015 21:30:05   Nikita44

..a jen tak dál:-))

18.12.2015 07:34:09   Petbab

všechno je pomíjivé.. jenom zapomnění ne

18.12.2015 21:29:47   Nikita44

ano to je pravda..

18.12.2015 07:19:57   básněnka

To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...

18.12.2015 07:19:49   básněnka

To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...

18.12.2015 07:19:37   básněnka

To bude tím úplňkem:-) noc bývá ale silnější než tma...

18.12.2015 21:28:35   Nikita44

..noc bývá silnější než tma...a taky černější...

18.12.2015 00:24:26   Amonasr

Ty umíš, Nikito, to odcházení ze zdejší návštěvy tak různorodě uchopit a lidsky přívětivě ztvárnit, že by z něj jeden pomalu přestal mít strach a začal se tam kamsi těšit... No, já si stejně myslím, že je i na co, že to je návrat domů... :-) ST

18.12.2015 21:25:14   Nikita44

Děkuji Ti Amone za tak milý komentář, kdy jsem se i pousmála nad tím, že bychom se "tam onam" vlastně mohli těšit...možná ano, možná se lidi bojí zbytečně.. možná je to opravdu návrat domů, jak jsi to krásně napsal Ty:-))

18.12.2015 22:37:15   Amonasr

To mě těší, milá Nikito, že to tak dokážeš vnímat ;-) A přidám ještě jedno zjištění z nedávného adventního koncertu v Plečnikově kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, kde se hrály dvě vánoční Bachovy kantáty a já si přitom četl např. takováto slova z českého překladu, cituji: "Rychle chci ukončit pozemskou pouť, radostně opustím tento svět. / Můj Spasiteli, umírám pln touhy, / zde vezmi mou duši - co mi dáš?" A uvědomil jsem si při poslechu té nádherné hudby, jak strašně se od té doby posunulo vnímání smrti, jak jsme se ji ke své škodě odnaučili brát jako přirozené vyústění každého života...

19.12.2015 21:35:16   Nikita44

...odnaučili a nebo spíš zapomněli.... výborně napsal o umírání OSHO v knize O strachu...pochopení a přijetí životních nejistot(jistot)...smrt je jediná jistota.

Smrt je součást života a k životu má velmi přátelský postoj. Smrt je vlastně proces obnovy a je obsažena v každém okamžiku. V okamžiku, kdy se nadechneme a i v okamžiku, kdy vydechneme je obsaženo obojí.
Nádech-život, výdech-smrt...Výdech je součástí nádechu.
To je jen malá upoutávka z citované knihy:-))

20.12.2015 13:10:46   Amonasr

Ano, zřejmě by stálo za to si tuhle knihu přečíst - díky za tip :-)

20.12.2015 20:44:19   Nikita44

Rádo se stalo:-D

20.12.2015 21:14:53   Amonasr

:-)

17.12.2015 23:23:29   Frr

...za útesem zapomnění ani úsměv jitrocele na tom už nic nezmění...ST :-D

18.12.2015 08:25:17   Nikita44

..tam už nic nepomůže:-))díky Jiříčku za zastavení:D