Poprava

Naděj vysela už jen na vlásku a ruce se jí třásly,
Hlas hluboký a přitom tak jemný šeptal slova do tmy,
myšlenka hlučela do pázdnoty a rozum hledal cestu.

Květina stáčí se na východ a slunce nezapadá na jich,
Důsledek příčina provází a dívku strach z omylu poráží,
Kalich zaplněný po okraj roztančila slza,
skřivánek zaspíval a ne proto, že políbila by ho můza.

Život v rukách osudu prohrál vše v ruletě a ta tichá píseň vyprovází duši,
duši která nestihla promlumluvit.