Návštěvnost
COSI
COSI
COSI
pohledem z okna
se odpoutal od přítomnosti
od času vůbec
minulosti
i toho co bude
od sebe sama
od vzpomínek
od živých i mrtvých
od všeho co je
i všeho co není
už nevnímá ani kulisy města
neslyší žádný šum
necítí pulsy svého srdce
jen záchvěv absolutna
žádná hmota
žádné vědomí
čisté jsoucno
ničím nezatížené
před stvořením
i po zániku světa
bez zbytečných forem
bez obsahu
všechen balast je pryč
čiré nekonečno
zbavené překážek a pout
žádné dráždivé světlo
ani tíživá tma
je součástí prapodstaty
jež nemá ani jméno
jenom zkrátka je
nic jiného ani není třeba
cítí úlevu
jaká se nedá s ničím srovnat
neexistuje svazující pravda
a není ani lež
zmizela slova
rozplynuly se melodie
rytmus pozbyl smyslu
barvy se vsákly pryč
mlčí
dívá se aniž by viděl
s pocitem samozřejma
bez údivu
tady je přece doma
a je mu neskonale fajn
vtom sebou neznatelně trhl
dokončil započatou větu
jen v koutcích úst se mu mihl
náznak úsměvu
když myšlenka se rozpůlila vedví
a cosi mu uprostřed slova proletělo myslí
zvláštní záblesk
zná ho
vzpomíná si
ale na co?
jakmile se to objevilo
už je to zase pryč
co to jen mohlo být?
nedá se to spoutat
zas se nic nedozví
paměť na tohle nefunguje
rozum
ani cit
nedá se ničím uchopit
ta améba prchavosti
milisekunda nepopsatelné krásy
uprchlé kamsi
déjà vu
Praha, 22.1.2016
https://www.youtube.com/watch?v=gN2zcLBr_VM
Komentáře (38)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk..právě jsem se ztratila v nekonečnu.. :-)
24.01.2016 14:45:23 | lipo
Jéé, já bychtěl taky... ;-)) Díky za zastavení i tuhle prima odezvu... :-))
24.01.2016 17:57:38 | Amonasr
Dal jsi mi nahlédnout do netušeného prostoru, jakobych se procházel Tvou bâsní a zachytil ono cosi, snad život a údiv nad ním, něco krásného, děkuji Pepo
24.01.2016 13:37:23 | Akrij8
To se mi tak hezky čte - moc děkuju za takové přijetí, Jirko :-)
24.01.2016 17:56:44 | Amonasr
je skoro trýznivá svou naléhavostí...
23.01.2016 21:37:15 | básněnka
Hmmm... to mě těší, že to na Tebe působí naléhavě :-) Určitě jsem se snažil i jakousi naléhavost do toho vložit, protože když se člověk snaží zachytit cosi nezachytitelného (doslova a do písmene), asi nemůže jen tak ledabyle a jakoby mimochodem něco kolem toho jaksi utrousit... Moc děkuju :-)
24.01.2016 01:14:03 | Amonasr
....tyto momenty jsou velmi posilující....přebývání v "meziprostoru"
kde to funguje úplně jinak....a hranice přestávají existovat.....vše
je možné......V knížce s názvem "Kniha která léčí"o Karlu Kožíškovi,
fenomenálním léčiteli, jest motto:cituji...."Nejkrásnější,co můžeme prožívat,je tajemno.To je základní pocit,který stojí u kolébky
pravého umění a vědy."/A.Einstein/
23.01.2016 13:12:18 | jitoush
Nevím jak ostatní autory, Jitko, ale mě pokaždé udiví míra a hloubka empatického vnímání, která vyzařuje z Tvých komentářů - sudička Empatie si Tě musela mimořádně oblíbit ;-) A díky i za ten citát - od tak neobyčejného génia ho rozhodně nelze brát na lehkou váhu, nehledě k tomu, jak krásně je to řečeno... ;-)
23.01.2016 15:51:42 | Amonasr
...ale,ale Pepo...myslím,že krapet přeháníš/úsměv/...nejsem o nic
víc empatická než Ty nebo jiní tady......když se "ponořím" do
modrých vln,tak mám přece jenom čas vnímat dílka v klidu,a tak
po přečtení naskakují reakce.....V reálném životě na mě různé situace
nečekaně "vybafnou" zpoza rohů a to se někdy projevím i neobratně,
mnohdy to v té rychlosti "nenacítím".Holt my raci jsme krapet citlivější,
což není vždy výhoda.....Tak mě moc nepřechvaluj.../smích/....Ji.
23.01.2016 19:27:42 | jitoush
...chápu, Jitko, Tvé rozpaky a líbí se mi - skromnost je další vlastnost, která Tě zdobí :-) Ale už Tě nebudu trápit dalším chválením, dobře ;-)) Je tu pochopitelně celá řada hodně empatických autorů, konečně u básníka by to měl být jeden ze základních předpokladů, ale když jsem si jako autor pochvaloval schopnost Tvého vcítění se do díla, věř mi, že jsem věděl, co činím, a že to žádné přechvalování rozhodně nebylo... ;-)) Zkrátka mám radost, že mi často hodně dobře rozumíš a že zpravidla vidíš dost hluboko pod povrch toho, co píšu... Tak si tu radost dovolím i nadále ponechat ;-))
23.01.2016 21:53:32 | Amonasr
když myšlenka se rozpůlila vedví...úsměv.děkuji...za obojí...z.
23.01.2016 07:45:13 | zdenka
Je zajímavé sledovat, Zdeno, co z které básně kdy vypíchneš a zamyslet se nad tím, proč zrovna tohle - takto vlastně čtu některé verše a jejich možné kontexty (nebo se aspoň pokouším) i Tvýma očima - díky za to... :-)
23.01.2016 15:44:37 | Amonasr
...tady jsem přece doma
a je mi neskonale fajn
jenom zkrátka jsem
nedá se to spoutat
milisekunda nepopsatelné krásy
Jako bych to zažila...
22.01.2016 21:06:30 | Kapka
Je nesmírně příjemné číst, že je Ti ten pocit povědomý – děkuju :-)
22.01.2016 22:42:51 | Amonasr
vždy to říkám ale je to tak...ráda se k tobě vracím...
22.01.2016 18:50:26 | střelkyně1
To se mi pokaždé krásně čte – moc děkuju… :-)
22.01.2016 22:42:16 | Amonasr
uchopení cestou blesku..:-D***
22.01.2016 18:47:39 | Frr
:-D …možná jen naznačený dotyk, možná uchopení čehosi čímsi, možná jen letmý závan blesku z jiné dimenze, možná cosi úplně jiného… ;-))
22.01.2016 22:41:49 | Amonasr
Zdá se, že umění poezie spočívá v tom, umět popsat a prožít neuchopitelné "cosi" :)
ps: to "cosi", má každý jinak jinde..
22.01.2016 14:52:38 | Papagena
:-) Netuším, v čem všem konkrétně spočívá umění poezie ani jakékoliv jiné umění, ale schopnost „naladit“ a schopnost „naladit se“ je myslím jeho součástí v onom nezbytně oboustranném dialogu "dílo – příjemce". Každému autorovi je nepochybně příjemné, když takový dialog nastane, a já Ti v tomto konkrétním případě můžu být, Papageno, jen vděčný za Tvé umění „naladit se“, stejně jako v jiných případech za Tvé umění „naladit“ ;-)
ad P.S. Přesně tak to vnímám taky - mám radost z téhle poznámky ;-)
22.01.2016 15:02:56 | Amonasr
:) to jsi hezky vyjádřil s tím lazením, zajisté že "umění" je pro každého něco úplně jiného, pro mě je to teď "umět cosi zachytit" :)
22.01.2016 15:12:31 | Papagena
Ano, s tím určitě nebudu polemizovat, protože se v tom shodneme. Snad jen dodám, že uměním "zachytit cosi" to nezbytně začíná a uměním "předat cosi" to pokračuje. A v té druhé fázi to bez příslušně naladěného příjemce nejde, ten je nezbytnou součástí téhle "hry". Někdy se příslušně schopní příjemci rodí dokonce až po smrti autora, takže nepochopení díla ještě nic neznamená, všichni mohou žít pocitem, že vytvářejí umění - někteří z těch zneuznaných dokonce možná někdy i o "cosi" oprávněněji :-D Ale to už obracím víc do humorné roviny - i když historie zná podobných případů celou řadu... ;-))) I zde na Literu je to mezi námi autory trošku podobná hra a je fajn, pokud si od ní dokážeme udržet určitý odstup a nebereme se příliš vážně ani jako autoři, ani jako čtenáři... ;-)) A jako čtenář si myslím, že to "cosi" umíš zachytit zajímavě a pěkně a proto Tě i rád čtu - na mé zneuznání se tedy raději moc nespoléhej... ;-DDD
22.01.2016 15:26:20 | Amonasr
Mám pocit, jako bych to znala, to prchavé, ale stávající cosi...
zas jedna z těch, co stojí za uložení....mám radost!:-D ST
22.01.2016 14:18:17 | Nikita44
:-) A víš, Niki, že zrovna u Tebe mě to nepřekvapuje...? :-) Stejně jako mě nepřekvapuje, že jsou i tací, kteří nedokáží vytušit, o čem je tu řeč - nechci to blíž za sebe rozvádět, zajímají mě právě případné reakce druhých, ale jistá úroveň či druh emoční inteligence je myslím pro přijetí tohoto textu i žádoucí ;-)) A mám z (nejen) Tvého čtení radost a z Tvé radosti ještě i radost na druhou... ;-)) Díky :-)
22.01.2016 14:39:51 | Amonasr
S tím naprosto souhlasím a dodám, že emoční inteligence nebo výbava, je důležitá především pro přijetí života, takový jaký je:-)
.... koukám , že od včerejšího večera si děláme samé radosti, Amone a mám z toho nesmírnou radost:-D doufám, že to tak zůstane:-))
22.01.2016 16:51:25 | Nikita44
Ano, přál bych všem, a to doslova, aby dokázali přijmout život takový, jaký je :-) Myslím, že by pak bylo kolem nás mnohem víc radosti a mnohem méně žluči… ;-) Ale zároveň vím, že ne každému je tohle poznání dopřáno, a i to je třeba brát tak, jak to je, neb i to je součást života… :-)
Nevidím jediný důvod, proč by to tak nemělo zůstat. Myslím, že ta vzájemná radost mezi námi existuje i beze slov a ujišťování a není to snad ode mne moc přehnaná domýšlivost… :-/ :-D
22.01.2016 17:53:31 | Amonasr
Moc pěkné, a myslím, že Tě i chápu co jsi tím chtěl Ty osobně naznačit, zdělit?Fakt pěkné.
22.01.2016 13:59:47 | Jeněcovevzduchukrásného
Díky za vstřícné přijetí :-)
22.01.2016 14:07:29 | Amonasr
Já bych začala svůj komentář tím Cagem z odkazu, ony přece jen ty postmoderní přístupy v umění mají nějaký smysl a hodí se občas, že? Tam kde je cosi, co se vzpírá vyslovení, se ukazuje, že tyhle brutální formy a práce s materiálem jsou schopné nechat zažít to "cosi". A umění všeobecně je jediná forma, která to dovoluje.
Tady bych se přenesla k tvému textu, který podle mě nefunguje. Snaha vyslovit/formulovat/vyvolat cosi transcendentního podle mě neznamená explicitně vynegovat vše lidské (hmota, vědomí, zvuky, pravda...) a vyslovit slova absolutno a prapodstata. Jednoduše řečeno - tvůj text popisuje ale nenechává zažít. To "cosi" totiž není ve slovech, ale až za nimi, jakoby v druhém plánu. A za sebe musím říct, že v tomto textu žádný "druhý plán" nenacházím.
22.01.2016 13:11:25 | Bylinná směs