Melancholická

Na řasách ulpěla

kapka rosy,

ta slaná pachuť 

je jen pocit 

viny, co svírá tvoji

                              hruď.

Nad ránem

kráčeli jsme bosí

odnikud nikam,

spolu a zoufale sami,

naposledy moci

být s tebou,

                               tak buď

kapkou rosy na mé

tváři,

dopluj do koutku

mých rtů a zhasni,

ty lháři,

milující do morku

mých kostí

               svou samotu...