Zas další sychravé ráno,
kdy se vracím z baru, klubu
či jen pajzlu snad.
Na rtech mám pachuť rumu,
ve vlasech dým z cigaret,
co zalízá za nehty,
jak ranní chlad,
jak myšlenky,
pocity (studu?),
které jsem se snažila marně,
leč vytrvale,
utopit na dně
skleničky upatlané.
Žalujou každý můj krok,
žulové kostky z náměstí.
Radši se zouvám.
A tak v tom ranním oparu,
co nic dobrého nevěstí,
jsem chvíli neviditelná
a pak
zmizím
docela.
Žulové kostky si vychutnávají
každý krok, tvých bosých nohou.
Ranní opar je tvým závojem,
tiše sleduji tvůj slavnostní navrat.
Jsem jen stínem mezi mnoha
a vím že nezmizíš,
NIKDY!
Moc krásné a povedené dílko, jsem si drze dovolil jen přidat doušku.
12.04.2016 16:01:13 | Mácha