Archivní odmítání (poslušnosti)

Anotace: věnováno

 

Říkali že ses nevrátil domů

není důvod

sahat

na místa kde víš že dotyky nefungujou

a chodit do schodů mezi černý okna a křivý rámy

zbyly mi po obrazech který mi vzali když jsi odešel poprvé

 

ze stropu místo žárovek visí za zápěstí studený dlaně

zahřej je dej jim instantní lásku

prosím

nenech je být

vystřihávám kvůli nim srdíčka z papíru a lepím je na okraje prstů

nedrží a padají dolů jako listí z hrudi lidí co milují podzim

 

pozoruju cizí životy s překloněnou hlavou

otevřeným oknem a zavázanýma očima

jedno patro

svoboda na délku paže

tvoje nepřítomnost

nevím jestli si někdy zvyknu

na pocit nejistoty

co jim říct

když ses ani tentokrát

nevrátil.