Samota

V tmavém rohu smutně sedím,
tiše naříkám na své šílenství.
Šíleství v mé hlavě tiše šeptá,
šeptá o mé samotě, a mé hlouposti.

Samota je lékem na mé šílenství,
když jsem sám, není komu ublížit.
Mé šílenství způsobuje bolest všem,
všem těm co mám rád, až mne začnou nenávidět.

Má Samota vznikla jako pevnost,
pevnost jež chrání vše co je mimo ní.
A uprostřed té pevnosti jsem já,
přikován okovy vlastní hlouposti a šílenství, tak pevně, jak jen to jde...