Anotace: zbývá znaků:240
Tady tuhle si pamatuju po celé ty roky.
V noci jsem spala
na zemi v denních šatech,
spacák byl temně fialovej a pár lidí mělo taky takovej,
viděla jsem je letmo, když mě ráno
vzbudilo vrzání dveří, a pak už jsem nemohla
zůstat ležet.
Jeden jako druhej,
nepřirozeně zkroucený
mrtvý a odpudivý
zabalený
housky
čekání připravených
17.06.2025 23:04:44 | Philogyny1
Tady si každý musí přijít na své, ať už upřednostňuje epickou předmětnost, nebo lyrickou meditaci. Já dávám přednost prvnímu, takže se mi víc zamlouvá první část. Jednotlivý obrazy jsou fajn, ale neumím to celé spojit dohromady. Moc se mi líbí pasáž o boření do písku.
05.08.2016 12:03:34 | tall&curly
Děkuji za zastavení. Nejradši mám holt koktejly, tedy co psaní týče. A někdy to chutná, i když už třeba sama zapomenu, z čeho to bylo namíchané. Tady si to ještě pamatuji, tak tu spojitost vidím, ale je pravda, že při psaní raději šifruji než překládám. (...A někdy to dopadne jako břečka samozřejmě.:-)
06.08.2016 23:55:41 | Mango-Holka
Myslím, že blízcí si lidé by si neměli hodnotit díla. Ale já prostě musím. Nechci, ať tady tak dobrá věc zapadne v šedi. Líbí se mi to. Od názvu, po tu imaginaci, ta báseň se dá jíst, jak je hmatatelná. Moc dobré...
05.08.2016 10:04:01 | vrbák