Anotace: ..sediac v tmavom kúte tmavého kostola.
Starká v kostole.
Čierny závoj a
sklonená až k zemi.
To život naučil.
A potichučky šepká,
tichým hláskom,
ktorý občas zachrípnuto
vycibrí.
Žiadne dlhé frázy,
len zdravas mária,
ústa už idú takmer samé.
I myseľ občas zablúdi,
niekedy len
do diaľky.
A tá starká je
sama
v tmavom kostole.
Prosí za tých svojich.
Za Janka s Aničkou,
za Terezku i Jožka,
za hentú tetu od vedľa.
Nič viac jej netreba,
ona stačí už len žiť.
Už spočinula a nepotrebuje
viac.
To len ja mám,
sediaca v studenom kostole,
pocit,
že mi ešte
stále
čosi
chýba.
A na to tu sú ony,
tie starké,
ktoré mi ukážu,
že mám...
...čas.
Když jsem kdysi dřív byla příliš sama a potřebovala vyjít mezi lidi, zavítala jsem párkrát do kostela. Mám i bibli... cítila jsem však, že tam nepatřím, jakoby bych od věřících byla oddělena nepřeklenutelnou skleněnou stěnou nebo hrází, mezi světem tu a v propastech prostoru vzdáleným, božím.
Přesto jsem do kostela nadále občas chodila, byl jeden moment, který mi byl blízký - totiž, lidé si během mše podali navzájem ruku...
17.09.2016 07:13:46 | Helen Zaurak