-1-

Anotace: Snová poezie

Stojím sama mezi tisíci těly
dotýkám se a necítím nic než chlad

Stovky slov poletují kolem
slyším však jen šum ozvěny

Ozvěny časů, kdy dotek znamenal lásku, kdy slova vycházela ze srdce, kdy se duše viděly

Cítím nikoho při dotyku všech
slyším nic v hlučícím davu

Těla a slova pohlcují mě a přece se utápím v samotě

Vzhlížím vzhůru a vzdaluji se nebi
zem pod nohama mizí

Vidím své ruce
cítím srdce bít
v život však věřím jako v sen, který se k ránu rozplyne

Svět mám na dosah a přesto je nedosažitelný



Tělo vězní duši a duše tělo
spolu nemohou být a bez sebe nemohou existovat

Ona se utápí v něm a on v ní
musí spolu být a společně se ničit
hledat rovnováhu a zároveň ji ztrácet



Cítím bolest
prosím, ať přestane
díky ní však přežívám, díky ní cítím

Necítím dotek, hudbu, barvu
jen tu bolest, která v srdci vzkvétá a v srdci odkvétá



Jako život sám.