Anotace: .
Večer, když mĕsíc se rozzářil
Spatřil sem tajemno,touhu a zmatek
Když mračnem, své svĕtlo prorazil
Koutkem oka,zahlédl sem smutek
Osůbka schoulená,pod větvovím smrku
Tvář se ji leskne slzami
Je smutná a při tom plná vzteku
Drží se posledními silami
Snaží se nevydati hlásku
Být ukryta před okolním světem
Nasadit si noci masku
Tmu a noc ztráviti brekem
Líbezna Tvá tvorba je mi... :-)
27.09.2016 10:34:40 | Tvořilka Lenka