zmaru trám
v provazu hlava
zděná stěna těla
umění žít
v představách smrti být
nuděný dny obyčejnými vzdychám
dlouhá hlava dlabací
s dřeva svedená slepenou horou nenávisti
potřebujeme trochu štěstí
polepený svetr
si čistí dalším lepením
s košem vysypávám i kus neštěstí
a v igelitu další smetí
zmar trámu v provazu
stěna těla zdá se být uměle vytvořena
jen jí projít
jak obyčejnými dny které se nezjevují
v mámení
v hoře nenávisti
visí mé štěstí