Čas od času
tma kreslí nám
do spánku
nesplněné touhy
a přání z pamětí
dávno prožitých dnů
Aby pak vítr
s tichou nostalgií
podzimních nocí
rozfoukal kolem nás
námi popsané
papírky snů...
Můj sen je počmáraný list, třepím jej, trhám, chci jen jíst? Pro okna temná, pro lampy s nohou plameňáků, láska zná Věčnost, jen občas chutná po okurkovým láku..
15.11.2016 08:48:45 | básněnka
díky Ivanko:-)
15.11.2016 11:40:17 | Nikita44
krásně něžný obraz :-)
13.11.2016 21:53:33 | Malá mořská víla
..potěšilo Gábi, děkuji:-)
14.11.2016 08:35:24 | Nikita44
ach ta paměť...nepustí papírky do větru :)
13.11.2016 20:44:10 | MARKO
..:-)díky Marko za zastavení
14.11.2016 08:34:54 | Nikita44
..a sny šustí po ulicích, které vedou ke zřícenému schodišti po němž
se lze jenom vznášet na polštáři odříkaných polibků...:-D* ST*
13.11.2016 19:29:48 | Frr
Nádherně jemné a něžné.....
Paráda
Teď mě pohladila tma
nebo ...
sakra ...to byla kočka!
... :-))
13.11.2016 17:34:51 | Mácha
...černá kočka:-)
13.11.2016 19:28:59 | Nikita44
Já si vždycky říkám, aspoň ten jeden, jsem nenapravitelný snílek a pak ta realita, někdy člověka pořádně otříská... :)
13.11.2016 16:58:08 | Philogyny1
..taky ráda sním a pak nevím co s tím:-))díky Phil
13.11.2016 19:28:00 | Nikita44