Anotace: ___)(___
V prchavém okamžiku
kdy skaliska
marného doufání
polapily paprsek štěstí
se už nepláče.
V laskavém objetí
se do útrob zklamání
rozlil oceán naděje
¨to láska...
věrná společnice
bolesti
se tiše pousmála
A v prchavém okamžiku
Luna přivřela
svá víčka.
22.11.2018 10:40:28 Pétík
Krásně napsáno.
22.11.2018 10:46:56 kdotoví
Hmm, někdo tady pročítá staré básně, snad jsem to už ani nepsala já,. . . děkuji za přečtení teskných veršů.
05.08.2017 08:19:51 Divíšek.
nádherné :) jedním dechem nádherné a dobré
05.08.2017 10:47:33 kdotoví
Jste se prokousala až sem, inu děkuji. Byla napsána v mé největší bolesti. Nad nenaplněnou, neopětovanou láskou.../
11.06.2017 21:59:41 Petr27
Moc pěkné oslovilo mě to :)
11.06.2017 22:12:17 kdotoví
Díky a supr příboj co koketuje s útesem, to je naprosto výstižné ;)) ocel v básních se také moc často nepotkává...
17.05.2017 18:05:38 uživatel smazán
Naděje svit tkví v Tvé tvorbě..Tvá tvorba je nádherná..
17.05.2017 18:50:54 kdotoví
Děkuji, ale uber na chvále, toliko pár písmenek co zrodilo se z bolesti špendlíkové velikosti při srovnání s nekonečností Vesmíru....:D
17.05.2017 22:53:00 uživatel smazán
:-))