Touha po neznámém

Umírám, ze vnitř. 

Přeju si, aby všechno bylo pryč,

aby láska, kterou ti mé srdce dává,

vynahradila zlostí protékající láva.

Palí tě to úplně stejně jako mě.

Začne. 

Bolest, která se povalí,

trefí tě.

Konečně pocítíš, jak bylo mě.

Toužila jsem jen po objetí a upřímné lásce,

vše, ale bylo v jedné, velké, falešné masce.

Já byla nevidomá, té lži přítomna. 

Ty strůjce mé pravdy,

proč jsi mi neřekl, jak to bylo doopravdy?