Prokrastinace

Anotace: Na učení kašlu, známek nehledím, na prokrastinaci svou, opět naletím. Otec mi říká- jen se uč! já...

Na učení kašlu, známek nehledím,
na prokrastinaci svou, opět naletím.
Otec mi říká- jen se uč!
já však slova jeho, schoval pod papuč.

Není to dobré, takhle život žíti,
jen abych nezačal, alkohol píti.

Projektům říkám- pozítří,
odevzdat je mám však již nazítří.
Proseb mých stálých, nedbá však svině,
pořád však jednám, stejně tak líně.

Nechci či nemůžu? Tím přemožen,
život zdá se mi jen jako sen.

Čí však sen? Můj či cizí?
Pochyby však záhy naprosto zmizí.

Skončil jsem, skončil… asi jak fretka,
Cenu mám, jak laciná cetka.
Přespávám pod mostem, stromem a věží,
Venku zas lehounce, potichu sněží.

Sněží, sněží, sněží a mrzne,
Mozek můj ubohý, nakonec zmrzne.

Nic nemám, jen holou dáseň,
A proto píšu tuhletu báseň.
Píšu ji za smutku, stresu a chvění,
Není to panečku příjemné čtení.

Proto nechť jsem varování,
Před stejným osudem tohle vás chrání.

Chrání a svazuje! Život je boj!
Nikdy však neřekni myšlenkám- hoj!
Myšlenka poslechne, odejde, zmizí,
Záhy bude ti, všechno tak cizí.

Když umíš myslet, již umíš dosti,
Nenech však mozek svůj, ovládnout zlostí.