ZIMA

Skleněné rohy jednorožců
visí na podokenních římsách
a špinavé sněhové závěje
jako dětská krupice posypaná kakaem

slunce hřeje jen u protinožců
obleva s mrazíkem se střídá
závoj z hermelínu padl z nebe
tak doufám že konečně roztaje

a jaro ho sprovodí ze světa
jako odsouzeného na smrt
a pupeny květů
roztrhají jeho ledové svaly
co rdousí stromy a keře

pak proběhnu jarem až do léta
jako závodní chrt
a navštívím několik mikrosvětu
co ve snech mi našeptávaly
ať za sebou zavírám..............od zimy dveře.