Kap.... kap.....kap odpočítavají můj čas kapky krve,
i stisk mé dlaně pomalu již ochabuje,
vzpomínky zapadly za postel jako nůž prve,
náhle můj život v očích se zosobňuje.
Jako stín smrti a děsu,
jako pramalá naděje v životním pressu,
jako strach samoten v šedivém lesu,
jako platba životem ve stálém stresu.
Krev pomalu odbijí poslední žal,
posledni minuty před stavem král,
král podsvětí smutku i pràzdné číše.
Zde máte brk, podepište výše.
radši píšu perem...
22.02.2017 13:09:57 | enigman
To se však špatně namáčí do krve
09.09.2017 23:02:48 | Klára Němcová