Anotace: ___
Pořád chtěla být
ta opravdová máma
to ještě chodila po zemi
děti v ranci na zádech až
do oblak pouštěla
všechny ty draky
a učila je umět prohrávat
když padali
nocí houpala měcíc s madlem kolébky
a pořád zpívala
ta bílá nemocniční postel
byla hluboká jako smrt
a nešlo z ní vstát
Velmi smutná báseň , velmi opravdová báseň
07.06.2018 20:26:23 | klaun
Smutek je věrný
když začne hladit
najednou těžší
než celý život
08.06.2018 10:32:42 | Philogyny1
Smrt není zlá, je to přece žena..:-)
01.03.2017 20:28:20 | básněnka
no jenom aby to nebyl nějaký transvestita... :)
02.03.2017 06:16:34 | Philogyny1
...úplně obyčejná ženská, ale pravá...;-)
28.02.2017 20:46:59 | bogen
já nevím, mám jednu levou ruku, levou nohu a srdce mi tluče na levé straně, jinak je všechno naopak... :)
01.03.2017 11:41:24 | Philogyny1
...nezakecávej...ty víš, jak jsem tu pochvalu myslel...
02.03.2017 20:55:34 | bogen
Nevím jestli to mělo ten smysl, ale tvá báseň mě přivedla na následující nápad:
Připadá mi, že se to nejlepší co se nám děje prostě zesere abychom si toho byli schopní vážit. Jako kdyby se to zakonzervovalo na později. Z tohoto pohledu pak vnímám to krásné co mě potkalo jako něco co mám věčně.
28.02.2017 18:31:29 | Slav Milo
Líp bych to nenapsala, opravdu s tečkou. :)
01.03.2017 11:39:59 | Philogyny1
.......:-(*** ST* :-D* /bez komentáře/
28.02.2017 16:53:38 | Frr
ta básnička je o mně...
28.02.2017 18:21:25 | Philogyny1
Zůstávám v tichu, abych příliš nerušila...
Neskutečně silná báseň...
28.02.2017 14:44:34 | maková dívka
ona se jenom tak tváří, když má horší dny...
28.02.2017 18:22:15 | Philogyny1
..ledacos se dá zamést do ticha a něco se v něm přesto neschová..bolest a strach
28.02.2017 14:04:22 | Nikita44
ano
28.02.2017 18:22:46 | Philogyny1