Návštěvnost
Jsi blíž, než bych čekala.
Jsi blíž, než bych čekala.
Anotace: ___
Chtěla jsi psát o lásce
místo toho posloucháš vlak
je tma co je doopravdy tmavá
má pravidelný rytmus
tepe hluboké rýhy na zápěstí
tepe čas
je hluboký a utíká
jako ozvěna
jako lůžkový vagon s prachovým peřím do stanice Nic
S polštářkem pod hlavou za příplatek.
lehneš si a sbíráš odvahu
vykolejit svoje kupé a
jít dál sama
Jsi blíž, než bych čekala.
Komentáře (20)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskvykolejit je snadné...ale to potom...
15.03.2017 12:25:03 | enigman
podle svého...
18.03.2017 09:15:21 | Philogyny1
pěkné obrazy, do stanice Nic, vykolejit svoje kupé..
..příště napiš o lásce, já si to rád přečtu:), básničky o lásce je můj šálek čaje
12.03.2017 08:20:50 | Stavák
Ale já o ní píšu, snad v každé básni, je i tady, jen to možná nevidíš...
12.03.2017 10:25:36 | Philogyny1
Stavák vidí všechno.
12.03.2017 18:55:22 | Stavák
Chjo... ST. :-))
10.03.2017 11:57:04 | Iva Husárková
jo, Olgoj chorchoj... :)
10.03.2017 15:51:49 | Philogyny1
...nebo chrochroj... promiň, blbnu... :-))
11.03.2017 02:49:08 | Iva Husárková
...nebo chrochroj... promiň, blbnu... :-))
11.03.2017 02:49:07 | Iva Husárková
:)
11.03.2017 10:42:30 | Philogyny1
Phil, já nechtěla chrochtat dvakrát, nezlob se, su dneska hrozný prase... :-))
11.03.2017 10:49:24 | Iva Husárková
a víš, jak jsou na porodnici ta malá krásná, pohledám a vyhodím fotku... :)
11.03.2017 10:51:18 | Philogyny1
...jeee... moc se těším, hurá!!! :-))
11.03.2017 10:53:58 | Iva Husárková
Zadírá se... ST
10.03.2017 11:33:41 | Amonasr
měla jsem hodně špatný den a vzpomněla jsem si, jak mi umřel táta, seděla jsem na té chodbě a pak se mne zeptala, jestli chci do rakve poštářek za příplatek, to byla ta Konečná, nikdy na to nezapomenu.
10.03.2017 15:50:46 | Philogyny1
Takové chvíle se zadřou natrvalo... Dokážeš své niterné pocity přetavit do veršů nebývale vrstevnatě, s přesahem a hlubokou vnitřní intenzitou... Kéž se zas vyčasí...
10.03.2017 16:13:49 | Amonasr
Někdy mi přijde, že jsem se neměla narodit.
10.03.2017 17:29:39 | Philogyny1
Některé bolesti a síla jejich prožitku vedou občas člověka (a básníka – básnířku zvlášť) až k podobným existenciálním otázkám. Zejména pokud se zdá, že je nedokážeme ovlivnit a že je nám ta bolest sesílána bez našeho vlastního přičinění. Tyhle otázky často nemají odpovědi – nezbývá, než se s mnohým smířit nebo se tomu naopak vzepřít se všemi důsledky. Až při zpětném ohlédnutí (i po mnoha letech) teprve někdy pochopíme hlubší souvislosti či dokonce přesahující smysl…
11.03.2017 12:04:27 | Amonasr