vzkaz

Dodělal jsem velkej kšeft.

Vlastně to byly dvě slušný akce za sebou.

Byl jsem tedy dlouho mimo.

A právě jsem byl úplně vyždímanej.

Potřeboval jsem voraz.

Vypnul jsem telefon.

Z plotu odstranil zvonek.

Nakoupil pití, doutníky a pohodlnou židli.

A sedl si na zahradě před domem.


Zjistil jsem, že jsem za tu dobu úplně sám.

Žádný kamarádi, přátelé, prostě nic.

Všechno bylo jinak.

Internet byl daleko rychlejší.

Ale cokoli stahovat už bylo nelegální.

V televizi běžely seriály, který natočili když jsem byl pryč.

Ale já jim vůbec nerozuměl.

Kamarádi, kteří mezi tím neumřeli, přestali být mými kamarády.

Prý jsem na ně sral.

A tak bych mohl pokračovat…


Rozhodl jsem se, že už si nové přátele hledat nebudu.

Když jsem to udělal naposledy, pověsilo se na mě tolik pitomců, že jsem si s tím nevěděl rady.

A ti dobří mi tou dobou zahřívali svejma zadkama místo v pekle.

Nasedl jsem do svého auta.

Které mezitím zestárlo a zrezivělo.

Zvedl jsem prst a na zaprášenou palubní desku jsem začal tohle psát…