něco #2

 

 

zatím čekám na signál a potom
bůh ví

nasedáme do něčeho co připomíná helikoptéru
a zvedáme se směr tam někam stejně nikdo pořádně neví
proč a za co _

a všichni mluví o tom že černý humor vykuchal hada z alabamy
a že pravda je jenom sprosté slovo
ale musejí si zakrýt oči když jsou ve filmu vidět kozy
obyčejné kozy jaké má každá normální buchta

kozykozykozykozykozy
všude jsou kozy a je jich strašně moc na kozách se stavěl svět
kozy kozy kozy
jsou to nejlepší
co může někdo zakázat

a já se zvedám a odplouvám na listech rotoru do říše zla
bu bu bla bla bla bla

dívám se na své ruce a zdají se mi cizí
pokrývá je zelenomodrý koberec
ta houba která roste po těch kteří neměli jak utéct
a kde se schovat
a tak nějak pořád dokola
než to omrzí

už tam budeme
světlo svítí červeně
bůh je žena
mluvíme spolu
den co den
o všem
převážně o všem

už tam chci být

 

přítele neztratíš dokud je přítelem

zahnuli jsme směr do slunce
ve slunci na vás číhá smrt
všichni poznáme smrt podle propocených dlaní
a podle toho
že se před ostatníma rozpadneme na spoustu záhad
otázek a odpovědí

které se nás týkat nebudou
nemusí
a my neuhasíme žádný oheň
který zatím nehoří

nad stromy svítí jenom ty malé rude hvězdy
vyslanci pekla
tam letíme a
tam už vlastně celou dobu jsme
duchem přítomní v cizí zemi bez možností

tma pohlcuje stíny
vysává jejich těla absorbuje je a roste
mohutní

 

 

kdysi jsem tě měl rád
jenže už je konec knihy
a není co vyprávět

došla nám čokoláda
ještě že voda v řece se nedá pít
jinak bych měl důvod pokračovat
už nevidíme barvy tma obalila naše těla a vypíchla nám oči

ruce se natahují k bohu jenomže bůh neslyší
nepříjde
bůh jsou naše duše a všechna naše mrtvá těla
bez rukou
bez nohou
bez ptáka
jenom trup a hlava a bolest která nemá
kudy odejít

vzpomínky na temně modré nebe a rodiče v autě za zenitem
tvá hlava je rybí a sama jsi houba
atlas všeho co se už nedělá
prosím o další a další jako ty jen když budu mít o koho opřít své kolo
černá a bílá jako dvě nitě kterýma sešíváme mé hluboké rány
černý kříž vyrůstající z těla
na dveřích doma nápis který po sobě dneska nepřečtu
hodinky v kapse po dědovi
děda po kapse v hodinkách
kapsa po hodinkách v dědovi
v kapse hodinky po dědovi
a před sebou zase jenom tebe
síla nalajnované budoucnosti která bere dech a neumožňuje

vůbec nic

 

dívám se za sebe a všechno je spálené
nikdy jsem nikam neletěli
nikdy se nic z toho nestalo
všechno je ztracené a
máš to takové
jaké jsi to chtěl mít

přítele neztratíš dokud je přítelem

je to jenom džungle je to jenom ticho které nikdo neslyší
je to jenom hrůza

běž