obloha potemněla
a déšť začal plnit
nedopité sklenky
na ratanových stolech
ve větru se vzdouvaly slunečníky
jako by chtěly odletět
jako by věděly
víc než my
tiskla ses ke mně
a nabídla mi svoji vůni
abych Tě ochránil
před vším zlým
vstřebal jsem Tvůj tep
naše srdce byla konečně u sebe
tak blízko
jako nikdy předtím...
vstřebal jsem Tvůj tep a utíkal po něm do tajného sklepa v neckách žluté jaderničky svítily jak žárovka u stropu co nikdy nezhasíná...
12.05.2017 20:14:14 | Philogyny1